Obecné právní předpisy

Úmluva KBK (viz vyhláška č. 62/1986 Sb.) je základní mezinárodní předpis obsahující legislativní a technické požadavky zaměřené na bezpečnost vybraných přepravních jednotek. Úmluva KBK se vztahuje na kontejnery a výměnné nástavby s horními rohovými prvky umožňujícími vertikální překládku a stohování jako kontejnery. Nevztahuje se na výměnné nástavby bez rohových prvků.

Dokladem o tom, že kontejner nebo výměnná nástavba je v souladu s požadavky mezinárodní úmluvy KBK, je:

Foto - štítek KBK

Úmluva KBK předepisuje podobu štítků, kterými musí výrobce označit kontejnery nebo výměnné nástavby. Štítky musí být opatřeny schvalovacím číslem, razidlem oprávněné organizace (např. CS Lloyd) a datem schválení.

Štítek je vyražen v angličtině (CSC Safety Aproval). Na štítku je výrobcem vyraženo datum první technické prohlídky od data výroby a dále se na štítku nacházejí data následných technických prohlídek (5 let po výrobě a pak následně každých 30 měsíců).

Dohoda AGTC (viz sdělení č. 35/1995 Sb.) stanovuje rozvoj a využití sítě kombinované dopravy v Evropě. Přílohy jsou zaměřeny na dopravní trasy a jiné části infrastruktury kombinované dopravy.

Dohoda AGTC mimo jiné stanovuje:

V České republice se postupně rekonstruují a modernizují železniční koridorové tratě a jednotlivá překladiště kombinované dopravy (terminály), aby splňovaly požadavky dohody AGTC.

Dlouhodobým cílem zemí, které podepsaly Dohodu AGTC, je zajistit dostatečně velký traťový profil při modernizacích a budování nových tratí. S realizací tohoto dlouhodobého cíle zaměřeného na podporu rozvoje kombinované dopravy jsou na tom lépe země střední, severní a západní Evropy než země na jihu Evropy. Zákazníci musí s těmito omezeními kombinované dopravy počítat.

Celní úmluva (viz vyhláška č. 57/1976 Sb.) se věnuje celní problematice při přepravě kontejnerů. Její náplní je dočasný dovoz, schvalování kontejnerů k přepravě zboží pod celní uzávěrou, ustanovení o značení kontejnerů, konstrukce kontejnerů apod.

Nařízení stanovuje pravidla pro společnosti, které chtějí začít působit v oblasti silniční nákladní dopravy.

Společnosti, které podnikají v silniční dopravě (silniční dopravci), musí:

Provoz silniční dopravy jako součást kombinované dopravy se v řídí s tímto nařízením.

Zákon upravuje podmínky provozování silniční dopravy silničními motorovými vozidly prováděné pro vlastní a cizí potřeby za účelem podnikání, jakož i práva a povinnosti právnických a fyzických osob s tím spojené a pravomoc a působnost orgánů státní správy na tomto úseku. Provozovat silniční dopravu pro cizí potřeby lze jen na základě koncese, nestanoví-li tento zákon jinak.

Provozování silniční dopravy, jako součást kombinované dopravy, se v řídí tímto zákonem.

Zákon upravuje podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích, včetně provádění kontroly technického stavu vozidel v provozu. Zákon nestanovuje žádné speciální, či odlišné požadavky na vozidla kombinované dopravy.

Směrnice, kterou se pro určitá silniční vozidla provozovaná v rámci Společenství stanoví maximální přípustné rozměry pro vnitrostátní a mezinárodní provoz a maximální přípustné hmotnosti pro mezinárodní provoz. Připravuje se návrh novelizace této směrnice.

V mezinárodním provozu mimo jiné stanovuje maximální hmotnost pěti a vícenápravové jízdní soupravy 40 tun. Jízdní soupravy provádějící činnost v rámci kombinované dopravy mohou mít maximální hmotnost 44 tun.

Vnitrostátní právní předpisy jsou závazné při mezinárodní silniční dopravě i v souvislosti s kombinovanou dopravou. Např. v Německu, Rakousku nebo na Slovensku je maximální hmotnost silniční soupravy stanovena na 40 tun, ale soupravy provádějící svoz či rozvoz v rámci kombinované dopravy mají maximální povolenou hmotnost 44 tun (o 4 tuny více). Tato skutečnost zlepšuje ekonomiku využití kombinované dopravy při mezinárodní přepravě.

Jízdní soupravy mohou mít maximální hmotnost 48 tun v rámci vnitrostátní přepravy bez ohledu na skutečnost, zda provádí svoz či rozvoz v rámci kombinované dopravy.

Délka vozidel nebo souprav vozidel, které se používají k přepravě kontejnerů nebo výměnných nástaveb o délce 13,716 m, prázdných nebo naložených, pokud je silniční přeprava daného kontejneru nebo dané výměnné nástavby prováděna v rámci operace intermodální přepravy se navyšuje o 0,15 m.

Úmluva CMR (viz vyhláška č. 11/1975 Sb.) se vztahuje k přepravní smlouvě o mezinárodní silniční přepravě zboží. Vztahuje se na každou smlouvu o přepravě zásilek za úplatu silničním vozidlem, jestliže místo převzetí zásilky a předpokládané místo jejího dodání, jak jsou uvedena ve smlouvě, leží ve dvou různých státech, z nichž alespoň jeden je smluvním státem úmluvy CMR.

Dokladem o uzavření přepravní smlouvy je nákladní list CMR.

Nařízení stanovuje maximální dobu řízení, délku a četnost povinných přestávek, dobu odpočinku, případy, kdy se lze od těchto limitů odchýlit a další relevantní náležitosti. Při přepravě mimo státy EHS (státy EU, Norsko, Island, Lichtenštejnsko a Švýcarsko) platí dohoda AETR.

Dohoda (viz 15/2023 Sb.m.s.) stanovuje pravidla pro přepravu nebezpečných látek a předmětů silniční dopravou. Vozidla přepravující nebezpečné věci musí být v některých případech označena oranžovými tabulkami, velkými bezpečnostními značkami a dalšími symboly. Řidič musí mít školení ADR, ve vozidle musí být povinná výbava, hasicí přístroje. Odesilatel, dopravce i příjemce nebezpečných věcí musí ustanovit bezpečnostního poradce a splnit i další povinnosti.

V zákoně je mimo jiné stanoven postup v případě přesahu počtu žádostí o kapacitu dopravní trasy pro návrh ročního jízdního řádu. Prioritně je kapacita přidělena osobní přepravě na základě smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících, ale následně je kapacita přednostně přidělována vlakům kombinované dopravy. Až poté je kapacita přidělena mezinárodní nákladní dopravě.

Nařízení vlády o přepravním řádu pro veřejnou drážní nákladní dopravu stanoví podmínky pro přepravu věcí nebo živých zvířat jako vozové zásilky nebo jako spěšniny, podmínky pro odpovědnost dopravce z přepravní smlouvy o přepravě věcí nebo živých zvířat, včetně podmínek pro plnění jedné přepravní smlouvy více dopravci na dráze celostátní a na dráhách regionálních, a upravuje vztahy mezi dopravcem a odesílatelem zásilky, mezi dopravcem a příjemcem zásilky a mezi dopravci navzájem při plnění jedné přepravní smlouvy více dopravci.

Úmluva (viz vyhláška č. 8/1985 Sb.) obsahuje seznam tratí, na kterých platí jednotné právní předpisy pro smlouvu o mezinárodní železniční přepravě zboží (CIM).

Jednotné právní předpisy se používají pro přepravu všech zásilek zboží podaných k přepravě přímým nákladním listem CIM, na jehož podkladě se sjednává jediná přepravní smlouva z odesílací železniční stanice až do stanice určení.

Úmluva stanoví mimo jiné také zvláštní ustanovení pro některé přepravy. Pravidla pro přepravu kontejnerů jsou obsažena ve zvláštním ustanovení Řádu pro mezinárodní přepravu kontejnerů (RICo), který je přílohou III jednotných právních předpisů.

Řád RID (viz 14/2023 Sb.m.s.) stanovuje pravidla pro přepravu nebezpečných věcí po železnici. Řád RID je částečně harmonizován s dohodou ADR pro silniční přepravu nebezpečných věcí. Dopravní jednotky a kontejnery přepravující nebezpečné věci musí být podle tohoto předpisu označeny.

Každá fyzická nebo právnická osoba, která je odesílatelem, dopravcem nebo příjemcem nebezpečných věcí, ustanovuje bezpečnostního poradce pro přepravu nebezpečných věcí, jestliže celkový objem přepravovaných nebezpečných věcí přesahuje 50 tun za kalendářní rok (Nařízení vlády č. 1/2000 Sb. § 14 odstavec 5).

Směrnice motivuje k přesunu od silniční nákladní přepravy ke způsobům dopravy s nižšími emisemi, jako je vnitrozemská vodní přeprava, námořní přeprava a železniční přeprava. Zvyšuje konkurenceschopnost kombinované dopravy v porovnání s nákladní přepravou pouze po silnici. Stanovuje daňové a jiné finanční zvýhodnění kombinované dopravy.

Připravuje se návrh novelizace této směrnice.

V tomto dokumentu, vydávaném každoročně Správou železnic, jsou stanovené mimo jiné i ceny za použití vnitrostátní železniční dopravní cesty dráhy celostátní a drah regionálních a podmínky jejich uplatnění. Za použití železniční dopravní cesty pro vlaky kombinované dopravy je sleva ve výši 45 % ze základní sazby.

Zákon stanovuje předmět daně silniční. Zároveň stanovuje konkrétní podmínky pro daňové zvýhodnění silničních vozidel nasazených v rámci svozů a rozvozů zásilek kombinované dopravy (§ 12).

U vozidla používaného výlučně k přepravě v počátečním nebo konečném úseku kombinované dopravy činí sleva na dani 100 %.

U vozidla, které uskuteční v kombinované dopravě ve zdaňovacím období:

Je-li vzdálenost ujetá územím České republiky delší než 250 kilometrů, započítává se pro účely slevy na dani taková jízda jako dvě jízdy.

Nárok na slevu na dani prokazuje poplatník přepravními doklady s potvrzenými údaji překladiště kombinované dopravy, případně nakládací a vykládací železniční stanice vhodné k překládce nebo vnitrozemského přístavu.

Slevu na dani uplatní poplatník zpětně u místně příslušného správce daně.

Pro započítání jízdy silničního vozidla v rámci kombinované dopravy musí přeprava po železnici (nebo vnitrozemské vodní cestě) přesahovat vzdálenost 100 kilometrů vzdušnou čarou a přeprava na silničním úseku musí být mezi místem nakládky nebo vykládky zboží a nejbližší železniční stanicí vhodnou k překládce nebo překladištěm kombinované dopravy (nebo mezi místem nakládky nebo vykládky zboží a vnitrozemským přístavem, jestliže nepřesahuje vzdálenost 150 km vzdušnou čarou).

Zákon stanovuje mimo jiné zákaz jízd některých nákladních vozidel na dálnicích a silnicích I. třídy v neděli a ostatních dnech pracovního klidu v době od 13.00 do 22.00 hodin a v období letních prázdnin i částečně v pátek a sobotu. Omezení jízdy neplatí pro vozidla užitá při kombinované dopravě zboží po železnici nebo po vnitrozemské vodní cestě a pozemní komunikaci od odesílatele zboží až k nejbližšímu překladišti kombinované dopravy nebo z nejbližšího překladiště kombinované dopravy k příjemci (§ 43 odst. 3).

Kontejnery řady 1, třídění, rozměry a nosnosti. Norma rozlišuje 5 řad kontejnerů, ale prakticky se ve velkém rozsahu užívá zejména řada 1. Ostatní řady se používají zejména mimo Evropu. Technické parametry kontejnerů, stanovené touto normou, jsou uvedeny v modulu zabývajícím se technikou pro kombinovanou dopravu.

Kontejnery, Kódování, identifikace a značení. Norma zavádí systém pro identifikaci kontejnerů, kódy rozměrů a typů a uvádí další informace o kontejnerech. Udává podrobnosti o značení kontejneru, včetně tzv. BIC kódu.

Výměnné nástavby třídy C, Rozměry a všeobecné požadavky. Tato norma stanoví rozměry a všeobecné požadavky na nestohovatelné výměnné nástavby třídy C. Tato norma se nevztahuje na výměnné nástavby o maximální brutto hmotnosti větší než 16 tun. Norma obsahuje značení výměnných nástaveb.

Výměnné nástavby třídy A, Rozměry a všeobecné požadavky. Tato norma stanovuje základní rozměry a technické požadavky pro výměnné nástavby třídy A. Norma obsahuje značení výměnných nástaveb a příklady podvozků výměnných nástaveb.

Intermodální nákladové jednotky – Značení – Část 1: Značení pro identifikaci. Tato norma se zabývá značením vybraných intermodálních přepravních jednotek (výměnné nástavby a silniční intermodální návěsy). Stanovuje systém identifikace vlastníka přepravních jednotek včetně fyzického značení jednotek tzv. ILU kódem.

Intermodální nákladové jednotky – Značení – Část 2: Značení výměnných nástaveb pro provoz na železnici. Norma stanovuje provozní značení, které zahrnuje homologaci výměnných nástaveb a stanovení maximální výše kódu profilu pojížděných tratí, po níž smí být návěsy přepravovány. Obsahuje i další provozní značení, které je třeba pro provoz výměnných nástaveb na železnici.

Intermodální nákladové jednotky – Značení – Část 3: Značení návěsů pro provoz na železnici. Norma stanovuje provozní značení, které zahrnuje homologaci silničního intermodálního návěsu a stanovení maximální výše kódu profilu železniční trati, po níž smí být návěsy přepravovány. Obsahuje i další provozní značení, které je třeba pro provoz silničních intermodálních návěsů na železnici.